Jaký typ rodiče jste? Laskavý, chápající, přísný, benevolentní? Extrém není nikdy dobrý, čehož se však určitě vyvarujte, je těchto pět extrémních stylů rodičovství. Dětem škoda, v čem a proč, vysvětluje Nancy van Peltová v knize Jak být skvělým rodičem.
Jednotnost a správná kombinace lásky a kontroly, to je to nejlepší, co mohou rodiče dětem poskytnout. Foto: shutterstock.com
Odbornice na rodinné vztahy zdůrazňuje, že základním cílem výchovy není vést dítě ke slepé poslušnosti, ale k sebeovládání a respektu. A ovládat se může naučit jen tehdy, má-li přiměřenou sebeúctu a sebevědomí. „Dítěti neublíží, když od něho budete chtít, aby jednalo jinak, může-li své jednání změnit. Ale je hrozné útočit na jeho sebeúctu, protože jiným člověkem se stát nemůže,“ zdůrazňuje.
Důležité je pro rodiče, aby ve vztahu k dítěti udržovali v rovnováze lásku a kontrolu. To nedosáhne nikdo, kdo je:
Autoritativní rodič
Příkazy a zákazy dítě nenaučíte, jak se chovat. Naopak. Děti, které žijí v rodině pod přísnou výchovou a neustálou kontrolou, jsou podle Nancy van Peltové často hádavé, roztržité a nervózní. „Protože jsou neustále vedeny, nenaučí se nikdy samostatně rozhodovat,“ dodává.
Mírný rodič
„Zde vládne dítě a rodiče jsou připraveni plnit jeho přání,“ přibližuje odbornice. Problémy se sebeovládáním a poslušností mohou dospět až k tomu, že dítě začne rodiči pohrdat. „Nemají natolik pevný charakter, aby byli schopni učinit morální rozhodnutí, potřebná pro každodenní život,“ vysvětluje Nancy. Dítěti zkrátka neprospějeme, pokud ho necháme vždy dělat jen to, co se mu líbí.
Nemilující rodič
Pokud rodiče neumí projevit nebo neprojevují lásku, je to stejně špatné, jako když dítěti nedávají jíst. „Emocionální hladovění je stejně nebezpečné jako tělesné,“ říká Nancy van Peltová. Jedná se o celou škálu negativního přístupu k dítěti – od týrání až po nadávky, kritiku, tresty, pokud si rodiče všímají jen prohřešků, mají na dítě vysoké nároky nebo ho srovnávají s ostatními. Takže – nedělejte to!
Majetnický rodič
Myslí to možná dobře, nedají se však dítěti nadechnout či samostatně jednat. Neustále se ho snaží vést, pomáhat mu, držet v bezpečí, mimo riziko. Dítě se však nenaučí samostatně rozhodovat ani jednat. „Nemá smysl chtít dítě uchránit před životem, je třeba ho na něj připravit, aby mělo sílu a odvahu v něm obstát,“ prozrazuje řešení Nancy van Peltová.
Nejednotní rodiče
Když jeden káže to, druhý ono. Pokud se rodiče neumí shodnout na přístupu k dítěti, vzniká problém. „Je těžké ustoupit, když cítíte, že váš partner jako rodič nezvládl situaci správně. Je to ovšem vždy lepší než aby bylo vaše dítě svědkem toho, jak se hádáte,“ připomíná odbornice. Rodiče by si nikdy neměli podle ní vyjasňovat neshody ve výchově před dítětem. „Dítě se velmi rychle naučí, jak na koho reagovat a přizpůsobí tomu své jednání,“ varuje. Rodiče bude respektovat jen tehdy, bude-li cítit jistotu, že jsou v dané věci jednotní.
