Každé zdravé dítě pláče. To je dobrá zpráva pro rodiče, kteří jsou psychicky vyčerpaní, protože je malé dokáže denně proplakat celé hodiny.
Tišit nebo netišit dětský pláč? Rodiče lze rozdělit na dvě skupiny podle toho, jak k pláči přistupují. Ti první si dítě v takovou chvíli moc nevšímají, razí heslo, že je třeba ho nechat vyplakat, aby si „procvičilo plíce“ a naučilo se, že „rodiče nebudou skákat, jak děcko píská“. Tento výchovný přístup se již dnes považuje za překonaný a škodící zdravému dětskému vývinu, přesto se s ním však ještě lze setkat. Rodiče z druhé skupiny by dítě nikdy vyplakat nenechali a snaží se všemi možnými prostředky s pláčem bojovat. Ukazuje se však, že nejlepší je zlatá střední cesta.
„Rodiče, kteří mají tendenci dítě stále tišit a v pláči mu brání – často v pozadí stojí, že dětský pláč nesnesou – mu vlastně nedopřejí emoční uvolnění. Pláč je totiž pro nejmenší děti velmi důležitým komunikačním prostředkem,“ říká psychoterapeutka Eva Labusová (její články k různým aspektům rodičovství naleznete na webové stránce www.evalabusova.cz).
Dobrou reakci na dětský pláč je podle ní „asistované vymáchání“, které může na dítě působit téměř zázračně „Jak takové vymáchání vypadá? Držíme pláčící dítě v náručí a soustředíme se na to, abychom mu k vyplákání dali prostor a podporu. Uklidňujíce přitom říkáme: Jen se vyplač, jsem tady s tebou. Nevím přesně, proč pláčeš, ale chci ti být nablízku a počkám, až se vypláčeš… Houpáme, hladíme. Stává se, že když dítě poprvé dostane tuto možnost, pláče intenzivní a dost dlouho, například dvacet minut. Potom obvykle tvrdě usne a budí se s dobrou náladou,“ popisuje Eva Labusová.
Pokud rodiče dítěti emoční uvolnění nedopřejí, důsledkem je často to, že špatně usíná a noci se budí. Když tento postup podle ní začnete opakovat, záchvaty pláče se začnou zkracovat a bude přibývat klidného spánku.
Příčinou je napětí, pláčem se ho dítě zbaví
Když dítě intenzivní pláče, rodiče chtějí obvykle zjistit přesnou příčinu. Důvodů může být mnoho. Hlad, zdravotní problémy (bolest bříška, ouška, pocit celkové nepohody), ale moc často se na žádný důvod nepřijde. Můžete dítě nakrmit, přebalit či mu pomasírovat bříško, pláče však dál. Častou příčinou dětského pláče je totiž stres a napětí. Možná jste si všimli, že vaše dítě začne plakat večer přibližně ve stejnou dobu. Chce tak ze sebe dost napětí z celého dne. Večer toho máme dost i my dospělí, jsme unavení a nervózní po náročném dni. Pro malé děti může být právě pláč cestou, jak ze sebe nahromaděný stres vyplavit. Pokud mu rodiče v pláči brání, působí to kontraproduktivní.
Pláč je pro lidský organismus velmi efektivní způsob, jak si udržet psychickou rovnováhu, zbavit se napětí a uvolnit se. Pokud dítěti, ale také sobě dovolíte plakat, staráte se vlastně o jeho i své zdraví. Důležité je přestat vnímat dětský pláč negativně, ale jako přirozenou a dokonce žádoucí součást života dítěte.
Proč mají rodiče s pláčem takový problém?
Mnozí rodiče přiznávají, že podpořit plačící dítě nedokážou tak, aby si přáli. A to kvůli vlastním nezvládnutým negativním pocitům, které v tu chvíli mají. Když jsou v blízkosti plačícího miminka, sami v takových chvílích cítí silnou úzkost, hněv nebo agresi a reagují na pláč panikou nebo hněvem, což je později obvykle mrzí.
„V rodinných poradnách a psychoterapeutických ordinacích opakovaně vychází najevo, kolik z věcí, které nás jako dospělé rozrušují, směřuje zpětnou stopou k nepříjemným zážitkům či dokonce traumatům z našeho vlastního dětství. Může se to týkat právě i způsobu, jakým naši opatrovníci reagovali na náš pláč a vzdor. Není bez zajímavosti, že v terapiích hraje pláč klíčovou roli a čím více si klient dovolí plakat, tím rychleji se obvykle hojí,“ uvádí Eva Labusová.
Podle ní je důležité změnit v naší společnosti přístup k pláči. Společnost s ním totiž má historicky velký problém. Máme potíže projevit slabost i smutek, nedokážeme prožívat silné či negativní emoce. Postoj k pláči se však už začíná měnit, a to v důsledku nových vědeckých poznatků, které ukazují, co se děje v nezralém mozku dítěte při prožívání konkrétních situací.
Dnes už není pochyb o tom, že pokud rodiče plačící dítě zcela ignorují, vyvolává to v něm prudkou reakci. „Nejdřív na fyzické úrovni. Dochází k vyplavování stresových hormonů a ke zvyšování srdeční činnosti i tělesné teploty. Pokud dítě pláčem volá po blízkosti nejbližších osob, po mámě, jeho fyzická reakce na osamělost se později transformuje do reakce emocionální. Po čase sice plakat přestane, ale pravda je taková, že jen rezignovalo,“ uvádí Eva Labusová.
